Po rozhovoru s Martinem Michniakem, vám ve spolupráci s Mindcircus přinášíme ještě jeden, tentokrát rovnou s headlinerkou, Alessandrou Roncorne. Mindcircus 2019 se bude konat již příští víkend v sobotu 9.11. v Brněnském klubu Favál.
Ahoj Alessandro,
Jeden z tvých nedávných tracků se jmenuje From Rain to Smile (Od deště k úsměvu). Každý z nás občas má zamračený den; co tobě pomáhá zase vykouzlit úsměv na rtech? A proč zrovna tenhle název?
To je těžká otázka.
Slibuju, že ostatní budou jednodušší.
Všichni občas máme špatný den, kdy nám nic nejde a cítíme se hrozně. Život je někdy dost těžký, ale musíme to vydržet. Myslet na to, že po bouřce zase vysvitne sluníčko. Proto ten název, aby poslal pozitivní myšlenky všem, kdo se cítí špatně. Aby to nevzdávali. Protože kdo dokáže zůstat pozitivní, brzo zas uvidí světlo.
Jak podle tebe vypadá mimořádně úspěšný koncert?
Záleží především na lidech, co přijdou… jejich nadšení mi dodává energii, opravdu to miluju. Klub může být úžasný a plný lidí, ale pokud z nich tu energii necítím, nemůžu akci označit za výjimečnou. Jednou jsem třeba hrála v malém klubu, bylo tam možná sto padesát, nanejvýš dvě stě lidí, ale atmosféra tam byla skvělá a moc se mi to líbilo!
Proč zrovna trance? Přemýšlela jsi někdy o tom, že zkusíš i jiné žánry?
Poslouchám spoustu různých žánrů, ale trance pro mě vždycky byl na prvním místě, protože v něm cítím něco magického. Cítím v něm silné spojení s fanoušky, rozhodně můžu říct, že “trance family” na tanečním parketu skutečně existuje. A když tě nějaký track dokáže povzbudit v těch nejhorších chvílích nebo se díky němu rozbrečíš radostí, prostě to nemůžeš ignorovat.
Kdy ses s trance hudbou setkala poprvé? Byla to láska na první poslech?
Do trance jsem se zamilovala v roce 1996. Na párty na pláži jsem poprvé slyšela track Children od Roberta Milese. Byl tak krásný, že jsem šla za DJem a zeptala se, jaká hudba to byla. Odpověděl: “To je trance”. Od té chvíle jsem trance nepřestala poslouchat.
Jak se scéna změnila od dob, kdy jsi začínala?
Myslím si, že se trance změnil hodně. Vznikla spousta nových subžánrů, ale moje srdce pořád patří oldschoolové klasice. Baví mě dnešní 138/140 bpm tracky, ale chybí mi v nich ta atmosféra, kterou dodnes cítím ze starších skladeb. Nepoužíval se tolik ekvalizér, různé efekty a spousty vrstev jako dnes. Možná pak mix nebyl tak vyšperkovaný, ale já jsem si v té jednoduchosti přesto našla spoustu různých poloh a tu autenticitu mám ráda dodnes. Tenkrát nebylo tolik pravidel. Ale to je samozřejmě jen můj názor.
Jak u tebe vypadá proces skládání hudby? Začínáš od melodie, beatů nebo nějak jinak?
Moc ráda vymýšlím melodie, takže často strávím celé dny jen jejich skládáním. Potom, když se rozhodnu, kterou chci v novém tracku použít, vytvořím kick a basy, zvukové efekty, perkuse a ruchy. Potom do toho zapracuju melodii, kterou jsem si vybrala.
Co ti pomáhá se na hudbu soustředit?
Při tvorbě tracku mi vždycky pomáhá, když se cítím dobře. Když jsem šťastná, dává mi to motivaci. Když jsem smutná nebo mám v hlavě černé myšlenky, nedokážu se soustředit. V takové dny jen vymýšlím melodie.
Věděla jsi, že Brno je u nás známé jako město divných příběhů? Městská policie například často chytá kozy nebo ovce, brněnský orloj dost připomíná falus. V místních novinách psali o hořícím pařezu (ano, opravdu se to dostalo do novin – stejně jako cyklista sražený pytlem mouky, který vypadl z auta). Máte v Itálii něco podobného, nějaké “italské Brno”, město bizarních příběhů – a znáš některé z nich?
Hahaha fakt? Tak to jsem nevěděla. A teď jsem opravdu zvědavá a těším se, až přijedu a zažiju to!
V Itálii máme spoustu bláznivých příběhů díky našim politikům. Ale o tom je lepší nepřemýšlet. Spousta podivností se bohužel děje kvůli všudypřítomné korupci.
Tak jo, díky za rozhovor a brzo na viděnou!
Díky za milý rozhovor a těším se do Brna!