Report z Transmission 2019 – Level up?

Rok se s rokem sešel a v pražské O2 Aréně se konala úplně nová edice jedné z největších trance akcí na světě – Transmission. Ve stručnosti se pokusím zhodnotit mojí 3. návštěvu této megalomanské akce plné laserů, světel, ohňů, obřích LED projekcí, krásných tanečnic, ale hlavně té nejlepší hudby – Trance.

Vstup na akci

Když jsme přicházeli k hlavnímu vstupu, byli jsme celkem v rozpacích, jak dlouho tam budeme asi čekat, jelikož pořadatelé neotevřeli severní vstup jako loni. Naštěstí, v den akce na Facebooku kolovala informace, že u vstupu pro Paylogic berou i regular tickety, což bylo parádní, protože jsme čekali ve frontě možná 5 minut. Bohužel mi tam vadily dvě věci.

1. Security absolutně odbývala kontroly, hlavně batohů. Můj jsem ještě neměl ani otevřený a už sem mohl jít dál.
2. Neznalost angličtiny pracovníků, co stáli u Paylogic gate. Jednou je to vstup hlavně pro cizince a neumět stručně vysvětlit cizinci, kde si rozměnit lístek, mi přišlo jako naprostý amatérismus. 

Lockery, občerstvení a stage

Už z předchozích zkušeností vím, že locker je prostě nezbytná součást Transmission, takže jsem si ho zakoupil už předem. Bohužel mi přijde, že ty lockery jsou rok od roku menší. Naštěstí se letos opravdu vydařilo počasí, takže jsme do jednoho lockeru doslova narvali věci od 5 lidí!

Po cestě na parket jsme se stavili pro pivní nakopávák a nějakou tu vodu, jejíž ceny se od loňska nezměnily (pivo 60 Kč a voda 45 Kč). Následoval vstup na parket, kde jsem potkal strašně moc známých a taky nespočet lidí v tričkách ASOT CZ, což mě strašně zahřálo u srdíčka, jelikož jsme se začali instantně bavit bez toho, aniž bychom se vůbec znali. Vznikla i pěkná skupinová fotka viz níže.

Stage se letos opravdu povedla, i když byla identická s páteční ABGT 350 stage (nenechte si ujít recenzi mého kolegy Greniho!). Kluci z Vission Impossible nám však ukázali, že stejná rozhodně není! Místy vypadala opravdu jako z jiné dimenze, čemuž přispívalo velké množství světelných efektu, laserů, plamenů, páry, ale i tanečnice, které na sobě střídaly jeden podivuhodnější kostým za druhým.

Pochválit musím i „značné“ zmenšení kapacity oproti loňskému roku, kdy se absolutně nedalo hnout na parketu. Letos to bylo tak akorát, takže za mě super zlepšení od loňska. 

DJs a Karel Gott

Trochu kontroverzní téma, které hýbalo internetem, bylo úmrtí Karla Gotta a zařazení malé pocty i do konceptu show. Na Facebooku tahle skutečnost vyvolala velkou vlnu negativity a nevole. Ve výsledku to byla v celku přijatelná vsuvka hned po warm-up setu Thomase Coastlina. Vkusně zvolená fotografie a známá písnička „Být stále mlád“ v mnoha lidech vyvolala značné emoce a husí kůži. Pak už ale přišla samotná show započatá opravdu luxusním intrem, kde jsme se dozvěděli poslání celého večera.

Představení jednotlivých dimenzí byla absolutně ta nejlepší věc, co jsem za ty 3 roky viděl! (Pozn. Ještě teď mám husí kůži, když to píšu.) 
Následoval parádní set v podání upliftingového mága Darrena Portera, který to hned po 9. hodině rozjel na 138+ BPM. Následoval Giuseppe Ottaviani, který taky nehrál zrovna pomalu. Tuto rychlou lajnu zakončil pro mě asi největší tahák celého večera – Ferry Corsten pod jeho starým aliasem System F! To byla jízda panečku. Zazněly snad všechny zásadní hity jako třeba Exhale s Armin Van Buurenem, Out Of The Blue, Barber’s Adagio For Strings, Elevate, Cry nebo třeba zábavná Dance Valley Theme 2001. Tohle je přesně to, o čem by podle mě měl trance být. Emoce stříkaly proudem a za mě tenhle set byl jeden z nejlepších, co jsem na celou dobu chození na Transmission slyšel. Na celou hodinu jsem si odskočil do trance nebe. 
Tím pro mě to zajímavé skončilo a už mi bylo celkem jedno jestli budu klábosit s kamarády, sedět na tribuně, nebo stát u baru. Užil jsem si to tak i tak.

Závěrem

Oproti loňské, velmi slabé edici, byla ta letošní zase o několik latěk výš. Nesetkal jsem se absolutně s ničím, co by mi nějak vadilo nebo chybělo. Už se těším, co si pro nás United Music připraví příští rok.