Report – Dreamstate Europe 2019

Report – Dreamstate Europe 2019

28. 04. 2019 Reporty a recenze 0

Je teprve pár hodin po akci Dreamstate Europe 2019 a já už sepisuji svoje dojmy a postřehy… Jednak proto, že nepociťuji významnou únavu (což po akcích trvajících 12 a více hodin bývá zvykem), jednak mám zatím všechno v hlavě hezky čerstvé, a taky mám dobrou náladu – takže se třeba i zasmějete.

Vysoký jalovec…

Asi si teď říkáš, jaký jalovec? Odpověď najdeš v následujícím videu – spoiler alert, pokud jste z Přerova, neberte si prosím video níže osobně.

Jak lze vidět, těsně po obědě jsme Kubou a Lukem vyrazili ve skvělé náladě směr Gliwice. V průběhu cesty jsme se bavili o tom, co asi tak můžeme od dnešního večera očekávat, nikdo z nás na Dreamstate ještě nebyl, a proto jsme měli poměrně vysoká očekávání jak z organizačního pohledu, tak i z hudebního – přece jen, Dreamstate už je známá značka podobně jako ASOT, Transmission aj., a když jsme viděli ten lineup, kvalita měla být „zaručena“.

Lineup Dreamstate Europe 2019

Na liduprázdné parkoviště před arenou jsme dorazili asi kolem 3 hodiny odpolední, kdy se zrovna začínala rozeznívat hala. Chtěli jsme však ochutnat něco z místní gastronomie (jak se později dočtete, zažil jsem opravdu gastronomický zážitek) a také polské pivo, proto jsme se vydali směr město.

Původní plán počítal také s prohlídkou města, ale nakonec jsme se spokojili „pouze“ s krásnými kostely, které jsme potkali při cestě do centra. Hlavním cílem bylo poslat něco do šachty.

Jídlo jsme si dali v jedné místní italskopolské restauraci. Měli jsme totiž chuť na pizzu, vybral jsem si tedy pizzu Formaggio di Capra. Ne, pizza neobsahovala kapra, jak by se mohlo na první přečtení zdát, nýbrž kozí sýr, pikantní salám a hlavně – vlašské ořechy a med(!). Jakkoliv nepřitažlivě se tato kombinace může jevit, chutnala mi. Asi jsem se tak zařadil do tábora lidí, kteří mají na pizze rádi něco nezvyklého jako např. ananas.

Nad čím mi však zůstával rozum stát, byly následující dvě situace – první byly toalety, nějakého šikovného projektanta/architekta napadlo, že spojí pisoár se splachovacím záchodem, výsledek vypadal takto:

Polská kulturní specifika

Druhou vtipnou situací bylo, když jsem se zeptal na doporučení nějakého místního piva – nečekal jsem, že mi přinesou lahváča* místo točeného, opravdu ne. To jsem si objednal až potom, a udělal jsem chybu. Polské pivo stojí za nic, jak se přesvědčíte i dále.

*Pozn. pro pražáky a pražskou kavárnu – lahváč = lahvové pivo.

Zpátky na zem, nebo spíše do snu?

K našemu překvapení bylo parkoviště před arénou pořád stejně poloprázné, jako když jsme přijeli. Nenechali jsme se však rozhodit a vyrazili na párty. Nebudu zde popisovat vše do detailu, takže jen to nejdůležitější info:

6 Kč = 1 zlotý
5 zlotých = 1 token
2 tokeny = 1 pivem ochucená voda (2 % alk.)

Co si tak vzpomínám, voda a limonády stály 1,5 tokenu, jídlo 2–5 tokenů a latté 3 tokeny (ano, na místě byl i stánek s kávou podobný Kofi Kofi).

V průběhu prozkoumávání prostor hrál v pozadí Ucast – a hrál uplift. První výstražný prst byl zdvižen, asi jsme nečekali takto svižné tempo o půl 6 odpoledne. Automaticky vyvstala otázka, co se bude hrát potom?

Po Ucastovi hrál Menno de Jong, můj hrdina z let, kdy jsem začal poslouchat ASOT. Jeho set byl příjemný, ale žádný odpal, alespoň jsem mu však měl možnost poděkovat za dropnutí jednoho tracku, na který mám právě z dob ASOT 500 krásné vzpomínky. Taky bych chtěl poděkovat Frantovi, kterej mě s Mennem „blejsknul“.

Uvnitř arény to vypadalo podobně jako na parkovišti – poloprázdně (když jsme přijeli minulý rok na ASOT 850 ještě před prvním setem, bylo zde několikanásobně více lidí). Alespoň jsem měl čas vám to celé ukázat a trochu zhodnotit.

Nechci se v tomto reportu nijak sáhodlouze pouštět do toho, jak se mi kdo líbil z hudebního hlediska, ostatně, každý máme svůj vkus a já už se dostatečně vyjádřil v živých vstupech. Nicméně, bez čeho byste tento report neměli opustit je následující lekce objednání piva v polštině.

Dost bylo srandy

Co byl z mého pohledu absolutní mega průser bylo sestavení lineupu – a nemyslím tím jeho délku (ta byla také asi zbytečná), spíše rozložení, kdy kdo bude hrát. Jak jsem nastínil před chvílí, hrálo se svižně už od začátku a první polovina večera nedávala hlavu ani patu. Ucast a Menno hráli svižně, Ilan a Arty zpomalili, Giuseppe zase začal kouzlit ze svého magického kufříku, Gareth hrál stylem brzda – plyn – brzda – plyn (Emmička, ačkoliv je krásná, nebylo jí během toho jediného tracku, kdy vystoupila živě, ani trochu rozumět), a všemu nasadil korunu Paul Oakenfold, který v 23 hodin předvedl absolutní nesmysl, neprofesionalitu a  ignoranci – ale možná tomu všemu vlastně jen nerozumím. Nárážím na nesmyslné tempo (po relativně pomalém Garethovi) a nenavazující přechody. Posoudit to můžete sami:

Noc z mého pohledu zachránil až Paul van Dyk – slyšel jsem ho už několikrát, ale tohle byl zatím jeho nejlepší set. Zde bych také velice rád vyjádřil poděkování všem, kteří sledovali a komentovali naše livestreamy. Právě set Paula patřil k těm nejkomentovanějším. Je to pro nás obrovsky cenná zpětná vazba.

Set Paul van Dyka na Facebooku.

Ačkoliv jsem také avizoval, že Vini Vici vynechám, paradoxně mě jejich set bavil, asi jsem se potřeboval pořádně vyřádit a jejich hudba se k tomu skvěle hodí. No a navíc, pokud si chcete zaboxovat proti imaginárnímu sparring partnerovi a vypadat jako největší smažka, není lepší příležitosti… (You know what I mean.)

Upřímně mě příjemně překvapil Markus, čekal jsem jeho set mnohem utahanější, ale rozhodně neurazil. No a jeho krásná manželka, z té pánům (včetně mě) padaly brady… Absolutní zlom večera nastal při setu Ferryho pres. Gouryella – to byl vážení přátelé nádherný hudební a vizuální zážitek (vizualizace byly fakt top). Viděl jsem kolem sebe spoustu lidí, kteří měli na krajíčku, a některým ta „hráz“ i přetekla. Přesně takovým momentům se říká „a state of trance“.

V nasazené laťce poté pokračoval Fadi z dua Aly & Fila a Simon poté vše už doklepl, Liquid Soul jsme vynechali.

Takže, co z toho všeho plyne?

Organizačně byla akce tak o 2 levely dále oproti ASOTu 850 Gliwice. Jídla/pití byl dostatek, vše fungovalo, fronty se sice tvořily, ale stačilo si kousek popojít a jít k prázdnějšímu baru. Bylo zde místo jak pro kuřáky, tak oddělená část, kde byl podáván alkohol. Díky vratným kelímkům nebylo po zemi tolik bordelu, sjetých lidí jsem potkal možná jen jednotky, opilých na sra*ky také jen pár. Dreamstate byla vlastně super akce, nebyl to úplně „stav snu“*, ale rozhodně jedna z akcí, u které jsem rád, že jsem na ni jel.

*Dreamstate – dream = sen, state = stav

V neposlední řadě mě překvapila pohostinnost resp. vděčnost Poláků, kteří mi několikrát vstoupili do živého vysílání a vítali mě jako Čecha u nich doma – v Polsku.

Ještě jednou bych rád poděkoval za skvělé ohlasy na živá vysílání. Posílám pozdravy všem novým tvářím, se kterými jsem měl možnost se seznámit. Tak na některé z dalších akcí ahoj!

PS: Nezapomeňte nám nechat komentář u příspěvku na našem Facebooku.

Po více jak 14hodinovém hudebním maratonu.

 
NAHORU