Na akcích se mě často ptáte, co si myslím o tom, jaká je v posledních letech Arminova produkce. Podobné debatě se nelze vyhnout ani v komentářích. Proto bych se nad tímto tématem chvilku pozastavil a zamyslel.
Hned pro začátek na rovinu přiznávám, že se mi nelíbí všechny tracky, které Armin produkuje. Zároveň mě však napadají 3 hlavní pohledy, proč je Arminova produkce taková, jaká je. Čtěte až do konce, na třetím pohledu jsem se shodl se spoustou lidí a jsem zvědavý, jaký je váš názor.
1. Co je to vlastně trance?
První, stručnější pohled, lze začít od samotné definice „trance“. Ta není vůbec jednoduchá a řekl bych, že každý si pod „trance“ představí trochu něco jiného. Někoho napadne např. pure trance, uplifting trance, někoho, progressive, psy…, pro jiné může být „trance“ i techno, house atp.
Zkuste si sami pro sebe odpovědět, co je to „pure trance“? A kdy se z „progressive trance“ stává spíš „progressive house“? Nechci vás podceňovat, ale hádám, že pokud nejste „znalci“, přesná definice vás pravděpodobně nenapadne. Otázkou zůstává, existuje vůbec nějaká? Pěkně to ve svém příspěvku vystihl Gareth Emery:
Co z výše uvedeného plyne? Ne každý si pod trance může představovat to stejné, co vy. Paradoxně, spousta tracků, která to od „pure trance fans“ nejvíce schytala, je hodně populárních. A že to podle vás není trance? No a co? Pro další miliony lidí možná ano.
Hudba, stejně jako producenti a posluchači se vyvíjejí, a byla by hloupost zůstat stát namístě (obrazně řečeno). Obzvláště v dnešní době, kdy je obrovská konkurence.
2. „Nebuďte vězni svého vlastního stylu.“
Tento slavný citát mám od Armin van Buurena asi nejraději. Je v něm totiž spousta pravdy. Tady je proč…
Zkuste si v duchu odpovědět na těchto pár otázek:
- Koho z vás by bavilo dělat v práci každý den tu stejnou činnost?
- Který světoznámý malíř maloval/maluje pořád dokola stejné obrazy?
- Která firma zůstala na špici, aniž by inovovala své produkty?
Asi je vám jasné, na co narážím. Zůstat stát na místě nikoho nebaví. A je úplně jedno, jestli se bavíme o monotonní práci na výrobní lince, malbě obrazů, případně firmě, která prodává pořád jeden a ten stejný produkt. Taková cesta absolutně zabíjí kreativitu a potenciál člověka, který se na ni vydá. A já jsem hodně rád, že Armin k těmto lidem nepatří. Armin už produkuje hudbu více než 20 let. A to je zatraceně dlouhá doba.
Jak jsem uvedl výše, nelíbí se mi veškerá Arminova produkce. Ti, co mě znají, vědí, jak miluji uplifting trance. Jenže, vždy je tu spousta „hladových supů“, kteří si konkrétní release vezmou do parády a vydají uplifting remix.
Ale, to jsem trochu odbočil. Armin vždycky experimentoval (ačkoliv dříve možná méně, než-li dnes). Je nesmysl na něj (a kohokoliv jiného) kvůli tomu plivat jenom proto, že se nám daný release nelíbí.
Je potřeba si také uvědomit, kam Armin celou „trance“ scénu posunul a jak ji zpopularizoval (a tím také nepřímo pomohl i ostatním producentům z trance scény). Nám, fanouškům obětuje neuvěřitelně moc. Např. kdo jiný dělá podobnou aktivitu jako Service for Dreamers? Napadají mě snad jen Abováci s jejich Push the Button (jestli znáte další, doplňte mě).
Osobně mě lidsky hodně mrzí, když na Armina slyším kritiku typu: „Kde je ten starý Armin?“ a „Co je zase tohle za komerci?“ Je to přece jeho volba, jakou bude produkovat hudbu, ne naše. Naší volbou je, zda navštívíme další akci, kde bude vystupovat a zda se vydáme na parket, když bude „behind the decks“.
3. Přes „EDM“ k „trance“
Díky „odvážnějším“ releasům si Armin vyzkouší něco nového a uspokojí tak svoje kreativní touhy. „Komerčnější“ a „netranceovou“ tvorbou však zasahuje novou cílovou skupinu. Můj názor je, že se Armin snaží přilákat ke své produkci nové lidi právě z „EDM“ (všimněte si, jak se liší jeho sety z festivalů typu Tomorrowland, UMF atp. a ASOT) s cílem ukázat jim také trance. „Jak jim však takhle může ukázat trance, když tam hraje vrzanice?“ U mě je myšlenkový pochod následující:
Zaujme-li mne nějaký producent, obyčejně si od něj pustím i jeho další produkci. Občas mému uchu nelahodí, ale pokud ano, začnu producenta sledovat a do budoucna se vytváří určitá pravděpodobnost, že se stanu jeho fanouškem. Pravděpodobně jej začnu poslouchat pravidelně, možná navštívím i nějakou akci, kde bude vystupovat, případně si koupím nějaký merchandise, CD atp.
Celá pointa je v tom, že přes komerčnější tvorbu Armin natáhne nové, potenciální posluchače, které může dále „zmasírovat“ svojí tvorbou a naladit je na A State of Trance. Tímto způsobem podle mě nepřímo přitahuje k trance nové, zejména mladé posluchače. Těch je v trance poskrovnu. Přiznám se, tvrdá data o návštěvnostech nemám, ale stačí se na akci rozhlédnout kolem sebe. Najít lidi pod 25 let bývá oříšek. Proto trance mladé posluchače potřebuje, už teď si kolikrát připadám nesvůj, protože je kolem každý starší než já…
Je to celé sh*t, nebo dobře promyšlená strategie?
Na tuto otázku asi nejlépe zná Arminův management, protože právě oni si společně s Arminem vytyčili cíle, kam jeho produkci směřovat. Podle mě byl tento rok pro Armina jedním z nejlepších vůbec. Vypustil ven spoustu originálních releasů (viz níže) a kolaborací, konečně se mu s Bennem podařilo dokončit album Gaia, přišel s nečekaným albem Balance a samozřejmě, nezahálel na desítkách vystoupení, rezidenci na Ibize, oslav ASOT a přípravách dalších projektů typu ASOT 950. A to ještě ani zdaleka nejsme na konci roku.
Níže pro ilustraci přidávám jeho pár letošních releasů s více či méně známými producenty.
Jak jsem uvedl v úvodu, zajímá mě i váš názor. Co si o Arminově produkci myslíte vy? Prostor pro vyjádření máte na našem Facebooku nebo v komentářích níže.